Pozdě, ale přece. Rozhovor s Voodoo Pietem a T-Raidrem, který se měl stihnout ještě před narozeninovou akcí na Skleníku, je konečně po více jak měsíčním výpadku zaneprázdněného T-Raidra hotov. Vzhledem k tomu, že je docela výživný a že se nesoustřeďuje pouze na akci 10 let Freefall Crew, která proběhla 10. prosince 2011, servírujeme jej alespoň nyní. Věříme, že vás pobaví a že se zněj možná dozvíte i něco málo z historie Freefall Crew. Otázky připravil Moody.


Život je volný pád. V osmnácti to ještě neřešíte, ale v osmadvaceti zjistíte, že pádíte s proudem času, jediným povoleným směrem, bez možnosti návratu a ještě k tomu stále rychleji. Díky Freefallu byl pro mě tento volný pád časem lemován nezapomenutelnými zážitky a nešednoucími vzpomínkami na dobré, skvělé a dokonalé mejdany. Díky Freefallu.

VP: Ahoj Ondro. I my děkujeme. Jsi jeden z těch lidí, kteří alespoň mně byli inspirací, proč to všechno dělat.
TR: Pro mě vždycky byla ideální party ta, na které účinkující popíjí a tancují s návštěvníky.

Než začnu v otázkách moc mudrovat a nudit tím lidi, pozvěte lidi na 10. prosince do boskovického Skleníku. Proč to bude výjimečné, proč to bude skvělé…

VP: OK. Chtěli bychom vás pozvat na večírek, kterým chceme završit první dekádu našeho působení na scéně. Na první pohled se může zdát, že je to obyčejná párty, s obyčejným obsazením, v obyčejném malém městě, ale na ten druhý pohled, je to po tři čtvrtě roce první pořádná párty v Boskovicích, párty s obsazením kvalitních a prověřených djs, párty na zajímavém, velmi zajímavém, místě, kde vlastně párty jen tak nezažiješ, a když k tomu všemu ještě přidáme výborný zvuk a světelnou show, začíná se z toho rýsovat poměrně zajímavá příležitost, jak strávit jeden prosincový večer, jak alespoň ještě na chvíli zapomenout na předvánoční stres a shon a jak se patřičně vyblbnout a odreagovat.
TR: V Boskovicích se skoro tři čtvrtě roku nic nedělo. Kdo jiný to má rozčísnout než my a kde jinde si taková párty zaslouží být než právě na Skleníku?

Proč Kaisersoze? Proč Javas? Proč na Skleníku?

VP: Pro mě osobně je Kaiser Soze rovnítko pro výborné techno. Technem to tenkrát před těmi deseti lety začínalo – Orionky, Citadely… On hrál tenkrát téměř na každé velké párty. Několikrát zahrál na naších akcích, namátkou Raver’s Unite, Casino Royale nebo na Bublifuk, a vždy to byla pecka.
Javas je také matadorem české taneční scény, tentokrát na poli house music, kterou mám osobně taky moc rád. Je mimochodem učitel dje Flowera, rezidentem mnoha brněnských klubů a vypečených mejdanů. Skvěle nám zapadá do dramaturgie první půli našeho večírku.
A proč na Skleníku? Pro mnohé pamětníky je Zámecký skleník spojen s počátky taneční scény v blanenském okrese, tak třeba i proto.
TR: Protože to jinak ani nejde!

Kromě hudebních choutek nás pojí i stejný věk a hádám, že i stejné smiřování se s dospělostí a zabředáváním do medu stereotypů. Kde se bere ta energie udělat plakát, pozvat dje, poprosit lidi aby přišli, udělat dekorace, nachystat zvuk, hlídat peníze a po ránu uklízet?

VP: Já to s oblibou přirovnávám k rybaření. Děláš-li to s vášní a patřičnou vervou, cpeš prachy do moderního vybavení, věnuješ tomu péči, spoustu času a energie, tak to samo o sobě ještě není zárukou, že něco chytneš. A proč to tedy děláš? Protože tě to prostě baví. Párkrát už byla chuť s tím vším praštit, ale nakonec zjistíš, že bys v nitru zabil kousek sebe, a tak jdeš dál a dál, znova a znova. Jak psal právě Kaiser Soze v rozhovoru: „budu hrát tak dlouho, dokud budu slyšet, udržím se na nohách a dokud to někoho bude zajímat.“
TR: Člověk se potřebuje odpoutat, a protože jsme celkem složití lidé, nestačí nám rovnou se opít, ale potřebujeme k tomu opití hudbu, pohyb, přátele, světelný park, tmu, mlhu, co vaří vodník Kebule, občerstvení a jméno. Všimli jste si, že vlastně pojmenováváme noci? No, a jakmile si tohle všechno připravíme, tak se můžeme konečně na pár hodin ztratit, splynout s davem a s tou pojmenovanou nocí.

Pojďme vzpomínat. Já vždycky řeknu, jak jsem Freefall viděl ve své době já. Zkuste doplňovat, opravovat. Je rok 2001, a dva ucháči na boskovickým gymplu se kromě natáčení filmu pouští i do mixování elektronických desek. A tak zatímco na okrese si jede svoje mejdany parta kolem Existu a systémáci, najednou vzniká jakýsi Freefall.

VP: Rok i místo a okolnosti jsou správné. Zajímavé na tom všem je, že jsme se k tomu všemu vlastně dostali tak trochu přes diskošku, kde nás nebavilo poslouchat ty cajdáky z rádií. Chtěli jsme tancovat! K tomu jsme ale potřebovali jinou hudbu, která se nám dostávala jen v malých dávkách, a to nás prostě nemohlo uspokojit.
TR: Já nevím, Petr do mě pořád hustil Prodigy, pořád jsme sledovali Love Parade a pořád jsme rodičům scratchováním ničili domácí diskografii Deep Purple. Nevím, kde se stala chyba...

A najednou je rok 2003 a T-Raidr, ten kluk s plachým výrazem a otevřenou knížkou, hraje na Citadele, která byla tehdy pojem a pro normální kluky z lontů (sorry za to) nedostižnou metou. Asi musí něco umět, říkám si já. Jak to tehdy bylo?

TR: Podle mě za to mohly dvě okolnosti. Jednak jsem měl dost podivnej výběr desek  - takže jakmile ty moje podivnosti přišly do módy, začali si toho všímat i pořadatelé. I když popravdě jsem si s BB Mikem, dnešním Michalem Poliakem jaksi sednul, co se týče hudebního vkusu, takže Citadela Amnesia a následující silvestrovská párty Amnesia byly vlastně takovým přátelským pouštěním desek. Druhou okolností je Poeův Havran namluvený Jiřím Adamírou, kterého mám na desce. Na Citadele jsem tím poděsil nejednoho napudrovaného tanečníka.
VP: Jojo, Tom měl tenkrát šanci dotáhnout to na poli djingu hodně daleko. Přednost však dostala škola. Já měl trochu smůlu v tom, že jsem se snažil míchat techno. Byl jsem jeden z mnoha a nebyl jsem zdaleka tak dobrej, aby si toho všimlo víc lidí.

Září 2004. Voodoo Piet předvádí striptýz na ambiciózní Raver’s Unite. Krátce nato se otevírá Velen a Freefall pečuje o jeho program. A zase velkoryse – čtyřikrát do měsíce taneční party. Elektro, drum’n’bass, house, trance+progressive, techno. Rychlé tempo hraje pro rychlé lidi.
Nedá se to vydržet. Bohužel a bohudík

VP: Tento rok byl velmi zvláštní. Na jednu stranu obrovské příležitosti, na druhou stranu „spadnutí z višně“, trochu zklamání… Ten rok byli ve Freefallu téměř všichni djs z okresu včetně Scorna, Ixera, Yarecka atd. Vázla však organizace především z mé strany. Docela jsem v tom selhal. To v dalším roce vedlo k rozpadu „Superfreefallu“ a ke vzniku Disharmonicu. Byl jsem na to tenkrát téměř sám. Tomáš studoval v Praze a na párty mu moc času nezbývalo. Bylo to pro mě velké ponaučení. Změnil jsem celkově pohled na věc. Od té doby se změnily i freefallácké akce. Pozitivum bylo jednoznačně vznik párty Bublifuk.
TR: Pro mě to bylo peklíčko, neustálé ježdění a pokračování mé insomnie, která trvá dodnes. A byla to velká zkouška komunikace a velký důkaz toho, že komunikace někdy selhává bez zjevných příčin. Jako kluci se snažili, ale chybělo to štěstíčko v koncovce, jako. Ale pozor – série Raver’s Unite je podle mě doposud nepřekonaná!

2005. Klid. Freefall se otřepává z první rány na solar a já za tím cítím hlavně jakousi zavilost Voodoo Pieta.

VP: Ano, je to tak. Ve Freefallu jako jeden z mála zůstal Reyko, který se stal mým parťákem. Díky němu jsem dostal opět chuť něco tvořit a společně jsme se snažili scénu opět nakopnout.
TR: (je to blázen!)
2007. Blansko stále spí, ale Boskovice začínají žít. Bulda otvírá DD Club a místní clubbing chytá druhou mízu. Mně to období bavilo hrozně. Malý klub, malý parket, kupa známých, jakási pospolitost bez žabomyších válek.

VP: V prvním roce fungování DD clubu jsme dělali akce na Prádelce. Trošku nás mrzelo, že nás tenkrát provozní DDčka neoslovili, ale nakonec jsme k sobě našli cestu, a díky tomu se nám otevřela možnost dělat komorní akce v příjemném prostředí s dobrým technickým zázemím. Rád na tuhle dobu vzpomínám. Zde jsme teprve chytli druhý dech a Bublifuk začal získávat na oblibě. V tomto roce byla také první Sex on the beach, kterou jsme si dali s Reykem „za odměnu“ v jedovnickém klubu Riviéra pod vedením Dana Junce (Exist).
TR: Připomenu, že existenci DD klubu jsme zvěčnili jednou scénou ve filmu Skořice. Pro mě osobně to byl celkem ideální prostor, jen nerozumím, že ani tam si lidi nenašli cestu v dostatečném počtu.

Rázem je z vás banda. Není to Voodoo Piet a T-Raidr, ale je tam Reyko. Přichází Cruz, Mális, Mára s Mončou, Amnezia, Neovirgin. Nechci křivdit těm, které jsem nevyjmenoval. Opouští vás velký oči, ale o to příjemnější vaše mejdla jsou. Je tam „rodina“ a pár kolemjdoucích. Všichni se však baví a je z toho cítit pohoda.

VP: Jo, to byla fajn doba! Posílili jsme djskou základnu o nové tváře. Byli to Mark Smith a Cruz, kteří se do pořádání mejdanů zapojili od začátku na 100%. Celkově od té doby panovala ve Freefall Crew de facto rodinná atmosféra. Nebyl důvod se hnát někam vysoko. Chtěli jsme hlavně nabízet kvalitu a myslím, že se nám to daří do teď.
TR: Pro mě bylo tohle uskupení splněním jakéhosi ideálu. I když už jsem se na organizaci akcí v té době prakticky vůbec nepodílel, vždycky, když jsem přišel hrát, našel jsem v backstagei partu přátel, se kterýma jsem si užil večírek i po nepovedeným setu. O tohle jsem já osobně usiloval od začátku a právě takto si představuju nejlepší mejdan (viz. zmiňované Raver’s Unite!).

Současnost. Vám i mně je osmadvacet. Co vlastně dál? Sázet tam breakbeat do pětačtyřiceti nebo si pokuřovat na bytě a houpat ratolestem minimálek do kolíbky?

VP: Mě osobně párty pořád baví. Dokážu si je užít jak za mixem, tak i na parketu. Proto si nemyslím, že by měl v brzké době přijít nějaký odchod do djského, respektive promotérského, „důchodu“. Až přibudou povinnosti, budu to muset omezit, ale asi nejsem schopen zbavit se „své“ muziky úplně.
TR: Můj velký vzor je Aleš Plachý!

Na závěr křížovej výslech. Max 10 slov ke každé odrážce.

Nejpamátnější mejdan:
VP: Sex on the beach 2010 – červenec
TR: Freefall Tour ve Fordu Ka.

Největší průser:
VP: La Boom Deluxe v Brně. 5 platících.
TR: Výlet do pražského klubu Matrix, blahé paměti.

Nejpohodovější DJ:
VP: Shamot aka Zlatomil, i když on vlastně není dj :-)
TR: Shamot a taky Tenzo.

Největší fouňa:
VP: Já!
TR: Já!

Nejzábavnější klub:
VP: Cyber Rats v Olympii Brno. Pecka! Škoda že už není.
TR: Olomoucké Metro.

Nejdivnější úlet:
VP: Návrat z Kiss Mánie na rychlostní čtyřproudovce…
TR: ...Martine, zaboč (Martin: Hihi!), Martine, zaboč, je tam svodidlo... (Hihi!)

Největší inspirace:
VP: Plnej plac.
TR: Naplněné ticho těsně před tím, než to začne.

Nejdůležitější dík:
VP: Děkuji rodičové! A brácho!!!
TR: Peťo, :)

Bublifuk:
VP: Freefall pro Boskovice.
TR: Vytí na měsíc.

Ravin‘:
VP: Freefall pro Blansko.
TR: Antibiotika.

Sex on the Beach:
VP: Freefall pro zbytek Vesmíru.
TR: Čistý průstřel radosti.

Děkujipěkně!
VP: Čestvosmnaskleníku!
TR: ‘si vypiješ, tohle!